Na úvod jara zajížděli naši chlapci na pražské Tempo.
V zimě přestoupil z FC Hradec Králové, na jaře ho budete vídat nejenom v dresu Orlicka, ale v rámci přidruženého klubu bude nastupovat i ústeckou Jiskru v kategorii dospělých. V sobotu však nastoupil poprvé v barvách Orlicka a hned vstřelil všechny tři branky staršího dorostu. Bylo jasné, že si ho pozveme na rozhovor, aby se nám trochu představil - Samuel Brož.
Ahoj Same, můžeš přiblížit našim fanouškům svou fotbalovou cestu? Přeci jenom jsi novou tváří v našich barvách, tak ať tě můžeme lépe poznat…
Svou cestu jsem začal okolo 4 let, kdy jsem nastupoval za můj mateřský klub FC Spartak Rychnov nad Kněžnou. K fotbalu mě přivedli rodiče. Taťka hrál celý život a mamka ho v tom nejvíc podporovala, takže volba o tom, jaký sport budu dělat, byla jasná. Při svém přestupu ze Spartaku jsem zamířil do klubu FC Hradec Králové. Byla to obrovská změna, ale těšil jsem se. Nebylo to jednoduché, konkurence tam byla úplně jiná, i nasazení do hry bylo jiné. První sezónu jsme dokázali vyhrát 3. českou ligu dorostu U19. Po této sezóně jsem se jako koncový ročník 2006 posunul k U19 která hrála 2. českou ligu dorostu. Bohužel jsem moc času neodehrál a po roce a půl jsem se rozhodl odejít.
V zimě jsi přišel do Ústí, jak se ti zde líbí?
Je to tak. Je to zde super, skvělá parta lidí, jak v dorostu, tak i ve chlapech. Myslím, že jsem si snad sedl se všemi, je to zatím fakt paráda. A snad tady ještě nějakou dobu pobudu.
S kluky z našeho dorostu jsi se stihl poznat zatím během pár tréninků a dvou zápasů, jak se ti u nich v kabině líbí?
Ano, měli jsme málo prostoru na to se pořádně poznat, ale myslím, že i po těch pár trénincích a zápasech jsme si sedli dobře. V kabině převládá spíše sranda a tak to má být. Jak jsem předtím říkal – je tu super parta lidí.
Jak bys svými slovy popsal zápas s Trutnovem?
Místy byl až chaotický, ale i velmi zajímavý, kdybychom využívali naše šance tak si troufám říct, že bychom vyhráli i více. Byl to první mistrák po zimní přípravě, bylo to těžké, ale jsem rád, jak jsme to s klukama zvládli, na hřišti jsme byli jeden tým, měli jsme i dobré nasazení a to nám také zajistilo výhru.
A své góly?
No... mé góly - bylo to celkem úsměvné, hlavně můj první gól z penalty, u kterého jsem potřeboval hodně štěstí. Druhý gól už nás poslal do vedení 2:1, ten byl z přímého kopu. Kopl jsem to na druhou stranu gólmanovi a ten už ani nestihl zareagovat. A třetí branka byla už definitivně potvrdila naši výhru. Dostal jsem míč do běhu udělal dva hráče a vystřelil za velkým vápnem.
A na závěr pustíš nás do dění týmu – jaká byla nálada v kabině po zápase? Pamatovali si kluci vůbec vítězný pokřik, přeci jen naposledy vyhráli v srpnu…
Nálada po zápase byla úžasná, ta radost všech v kabině i realizačního týmu, bylo to fakt skvělý. A pokřik zvládli všichni až na mě, musím se ho doučit, abych mohl s klukama řvát po dalších vítězstvích.
Same, díky ať se Ti herně i střelecky daří a hlavně ať jsi zdravý!
Díky moc, rád bych tu odváděl dobré výkony.